Básníci na hrad!

Básníci na hrad!

Minifestival poezie na strakonickém hradě!

Svou tvorbu představí:

Jiří Staněk (Stachy)
Radek Štěpánek (Prachatice)
Filip Gűlsen (Praha)
Teodor Kravál (Loket nad Ohří / Praha)
Šimon Leitgeb (České Budějovice)

...a další básníky odtajníme již brzy...

Hudební doprovod: Filip Nový / Treme
Vstupné dobrovolné.
Občerstvení zajištěno.
Místo upřesníme dle aktuální předpovědi počasí :)

Jiří Staněk / 1957 / básník, prozaik, recenzent a sběratel, absolvent Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě , doktor farmacie. Nyní lékárník v šumavské obci Stachy . Autor 18 básnických sbírek, poslední Rudinské propadání bude mít premiérovou prezentaci na Zelném peří, jehož začátků v roce 1976 je svědkem. Jeden z podílníků Almanachu Zeleného peří 1987. Podle jednoho z kritiků: „…Básník rouhačský, a přece s očima upřenýma k věčnosti, která je mu spíš tajemstvím než oporou. Básník s citem pro vnitřní pnutí slov, pro jejich hudbu a zvukomalbu, jenž občas škobrtne o své metafory jako o nastraženou past. Básník těla, celý život hledající nevinnost.“ Nepokládá se za básníka a tvůrce, nýbrž za hrací automat, mechanicky převádějící to, co do něj vnese svět: „… /Jakýpak básník?/ To je jen přežitek /minulého času.//O samotě a v tichu/spí zvláštní automat,/ podobný hracím,/na něž se práší v barech.// Vhoďte:/ Dobré či zlé slovo, pohled, pivo, peníz, /prošlý den a soumrak, bolest, radost, štěstí, /dívky a děti, okolní města, city.// Vytvořím báseň.“ /Hrací automat /


Radek Štěpánek, / 1986 / žije v Prachaticích. Po studiu na tamním gymnáziu studoval na Masarykově univerzitě v Brně žurnalistiku a environmentální studia. Pracuje jako novinář. Vydal sbírky básní Soudný potok (2010), Přeletět moře nad Bezdreví (2012), Kraj/ky Pagu (2013) a Rám pro pavoučí síť (2016). Působil jako zpěvák a textař kapely Black Spirit Rose, s níž vydal dvě CD. Od roku 2011 spolupořadatelem setkání básníků Děkujeme za Vaše Básně na zámku Kratochvíle a v okolí Netolic. Básník lyrického oslovení krajin – ozvěn duchovního krásna :“… Není den ani noc, světlo i tma jsou jen tušení. Začne to ve větvích a končí až v jejich odrazu na hladině. Stromy odhalují své neviditelné základy. Nic jiného už potok neunese, jen černé paže napřažené proti sobě z míst pod světem a nad ním. Rovnováha se bortí, zaťaté svaly rostou a sílí. Přitahují se k sobě pořád blíž, až zmizí.“/ Opona se zatahuje /.


Teodor Kravál /1991/, střídavě pobývá v Lokti, Karlových Varech a Praze, Pracuje v pražské mediální agentuře. Člen umělecké skupiny Pohrabáč. Spoluautor povídkové knihy Nervy v čokoládě, s malířem Lukášem Lerchem vydal knihu Přehnaných nadějí 43, která spojuje báseň a obraz.“ Píšu to, co chci. Nebudu ztrácet čas přemýšlením o svých minulých, současných nebo budoucích ne/úspěších na uměleckém poli. Fascinuje mě představa přenosu vlastních myšlenek skrze čas. Nezáleží na tom, budou-li mé texty za padesát let znát statisíce čtenářů, nebo je zapomenuté ve skříni objeví má vnoučata a začtou se v nich na pouhých pět minut, poněvadž si pak všimnou něčeho mnohem zábavnějšího, co papíry ve skříni zakrývaly.
/z rozhovoru ve Webmagazínu Rozhledna / Připravuje sbírku básní."Příběh o klukovi, který má kamaráda a bydlí se strejdou a všechno se mu začíná rozpadat. Takový městský punk: „ …tenhleten svět/ ve kterym žijem je jen betonová halucinace //a ublížený domy / co se teď možná ohradí / jsou jen / (vrací mi do koruny)/ potrefený asfaltový holubi / generálova báseň pondělního dopoledne.

Filip Gűlsen /1992/
Autora objevil internetový časopis Dobrá adresa. Pod pseudonymy napsal několik textů pro české emo kapely, v básních ale dává přednost krátkým dvoj- či čtyřverším. Sbírka "Láska už není, co nikdy nebyla" je jeho prvotinou. Je výpovědí o světě, který přináší jen zklamání: „Jeden čas od času podivnou myšlenku zahání: / prý kdysi první přišla láska a až pak zklamání…“ a v němž nemá smysl ani život, ani smrt: „I hloupá kostka má šest různých stran, / do věcí příštích rozličných bran. // Jen my máme to, co není nám libo: pitomou smrt, či pitomý život…“ A v básni „I cesta může být cíl“ autor konstatuje: „Tichý hlas z hlubin po nocích slýchám: / Život je cesta odnikud nikam…“ Žije v Praze se svým tureckým otcem a českou matkou


Šimon Leitgeb /1996/ publikoval ve Tvaru, Protimluvu, Psím víně, Hostu a budějovickém VeDneMěsíčníku. V roce 2014 získal čestné uznání v literární soutěži Ortenova Kutná Hora a následujícího roku se umístil jako druhý v Literární ceně Vladimíra Vokolka. Jeho verše byly zařazeny v antologii Nejlepší české básně 2016 (Host 2016) a v roce 2017 mu vyšla sbírka Mezi náma v nakl. Petr Štengl.
Šimon Leitgeb se narodil v Českých Budějovicích, vyrůstal v Novohradských horách. Nyní žije v Českých Budějovicích, kde také organizuje literární akce.

Místo konání akce: Strakonický Hrad, Velké náměstí 2, Strakonice
Datum začátku akce: 15. Července 2017 18:30
Datum ukončení akce: 15. Července 2017 21:30
Pravděpodobné souřadnice: 49.2585N 13.9021E

Případné změny si prověřte na webu akce Básníci na hrad!