K1 Baborák Ensemble

Wolfgang Amadeus Mozart
Kvintet pro lesní roh, housle, dvě violy a violoncello Es dur K. 407
Ludwig van Beethoven
Velká fuga op. 133
Alexander Glazunov
Idyla op. 14, Serenáda op. 11 a Rêverie op. 24 pro lesní roh a smyčcové kvarteto
Johannes Brahms
Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111

Baborák Ensemble:
Milan Al-Ashab, Martina Bačová – housle
Karel Untermüller – viola
Hana Baboráková – violoncello
Radek Baborák – lesní roh

Mozart napsal Kvintet pro lesní roh a smyčce pro rakouského hráče na lesní roh Josepha Leutgeba. Kromě toho, že byl Leutgeb skvělý hudebník, byl tak trochu prostý člověk a Mozart se na něm se svým smyslem pro humor doslova vyřádil. Leutgeb se však nad Mozartovými vtipnými poznámkami nijak nepohoršoval, hornové kvinteto je plné jemné a přívětivé hudby a bývá přirovnáváno k miniaturnímu koncertu pro lesní roh.
„Naprosto moderní hudební dílo, které bude navždy soudobé.“ Tato slova napsal o Beethovenově Velké fuze Igor Stravinskij. Jde o jednovětou skladbu pro smyčcové kvarteto, která měla být původně finální větou Smyčcového kvartetu B dur op. 130. Zamýšlený koncept velkolepého finále byl ale na naléhání nakladatele změněn. Finále Kvartetu B dur dostalo novou závěrečnou větu a fuga byla publikována samostatně.
Ač byl Glazunov skvělým skladatelem, stojí tak trochu ve stínu svých slavnějších kolegů a jeho díla jsou v repertoáru symfonických orchestrů i komorních souborů zanedbávána. A jako vynikající hráč na lesní roh zkomponoval Glazunov několik půvabných skladeb, které jsou součástí tohoto programu.
Za vznikem Brahmsova Smyčcového kvintetu op. 111 stály ozvuky cest po Itálii. Skladatelovi současníci energickou otevřenost tohoto díla nepoznali a jeden z Brahmsových zastánců, obávaný vídeňský hudební kritik Eduard Hanslick, o něm prohlásil: „Zdá se, že Brahms se stále více stahuje do sebe, a přitom má stále větší jistotu v energickém vyjádření jednoduchých pocitů…!“ Vídeňská premiéra v roce 1890 vyvolala naprostou senzaci.